Uvítání kapitola 12.
Kapitola 12.
Jejich cesta začala být pomalu dosti únavná a to bylo na jejich silách poznat. Vyčerpáním sotva pletli nohama a to byl teprve začátek. Nikdo z nich neměl ani ponětí, kdy tahle úmorná cesta skončí a zdálo se dostanou na boží světlo. Pead pociťoval mírné oslabení svých poutníku a tak se rozhodl, že se na malý okamžik zastaví.Triton mu to už chtěl dávno nabídnout, ale na druhou stranu chtěli něčeho dosáhnout. Jenomže také oni byli pouze lidmi kteří mají lidské potřeby a slabosti. Musel počítat s tím, že se na nějakou dobu unaví. Uplynuly asi dva měsíce a chodba nebrala jediného konce. Tento pocit je mněl dostat až do absolutního šílenství nebo beznaděje. Sibara už před sebe skoro neviděla. Dělaly se ji před jejíma očima mžitky a občas upadla, ale nakonec se opět zvedla na nohy. Naštěstí se Melandě a Marii nic vážného nestalo, když se Sibara dotkla svým tělem země. ,,Dávej pozor Sibaro?´´Řekl Triton, když se opět skácela k zemi. Elfové se na malý okamžik po Peadově povelu zastavili. Sibara se na něj vlídně pousmála a potom jej uklidnila. nadechla se slabého vzduchu který proudil a potom si k sobě přivinula obě dívky. ,,Jako by to ani nemělo konce.´´Povzdechla si a pohlédla na Trijana a Tritona. Trijan se na ni bezradně pousmál a odešel si najít nějaké místo, kde by si mohl na malý okamžik odpočinout. Na druhou stranu by dal přednost většímu odpočinku než by Pead původně plánoval. Perandosové se od elfů drželi co možná dále a dávali si dost velký pozor, aby nezpůsobil nikdo z nich Ferandosovu pomstu. Ferandos byl mocný Aeros, který dříve patřil mezi parandosy a později se stal jedním z elfů. Jenomže zradil jak perandosy, tak elfi, kteří jej dosud proklínali a nikdy by mu nedali pokoj. Byť by třeba po smrti. Elfové byli taky ostražití a nedovolili by perandosům, aby některý z nich se pokusil utéci. Prostě neměl nikdo z nich šanci uprchnout. Gordelan se nakonec kolem sebe rozhlédl a spatřil něco, co už dlouho potřebovali. V dáli se nacházelo velice malé jezírko s průzračnou vodou. Gordelan na ni upozornil svého bratra a jeho rodinu. Všichni se k němu okamžitě vydali, ale Pead seč je snažil zastavit. ,,Nechoť te tam, je to dost nebezpečné. V těch místech žijí gertagolové.´´Triton se na něj udiveně podíval a pak se jej jen zeptal. ,,A kdo to jsou to gertagolové? Už dlouho bloudíme tajuplnou chodbou a taky mám pro strach uděláno.´´Triton už jeho rady nebral příliš vážně a tak nad tím jen mávl rukou. Sibaře to však dělalo nemalé starosti a tak se chtěla vyhnout nepříjemnému střetnutí s gertalogy. Pead se podíval na Gordelana a doufal, že jej bude znát. Jenomže jaké bylo jeho překvapení, když mu musel odpovědět záporně. Nikdy před tím o nich neslyšel, natož aby je dokázal rozeznat. Všichni elfové, perandosové a mikradosové se jim snažili ze všech sil vyhnout a nestřetnout je. Jejich pohledy byli velice silné a stačil by jen náznak jejich mocné síly a každý v jejich blízkosti by na místě zemřel. Tomu se doposud snažili vyhnout. Nakonec se jednoho osudného dne stalo, že seč do jejich blízkostí připletl jeden mikrados a ten na místě zemřel v ukrutných a nesnesitelných bolestech. Zůstala z něj jen jeho velmi drobná kostra a mozek, který se roztíral po jeho malé hlavě. V tom si však Triton na něco vzpomněl. došlo mu, že mají někde velice blízkého přítele, který jim moc dobře pomohl vyhnout se Rexonovi a jeho přívržencům. Velice se soustředil a pak do prázdného ticha zařval velice zřetelná slova, kterým ani on sám nedokázal rozumět, natož, aby věděl, že touhle řečí dokáže rozmlouvat s okolním světem. ,,Aet de mia, aet de mia. Mia ed sole de kerpo sole. Take hores guel mia.´´Po těchto slovech se začalo dít něco nevídaného. Země se začala otřásat v základech a nikdo nevěděl co se to děje. Ze stropu se začaly odlamovat kusy kamenů, které se řítili k zemi.,,Kael, kael, ...kael de mias.´Křičel jeden perandos vedle druhého a vyděšeně se dívali jeden na druhého. Elfové se snažili být stateční a také byli. ,,Co se to děje?´´Křičel Gordelan a velmi přísně a vyčítavým pohledem se zahleděl do Tritonových nechápavých očí. jenomže ten vůbec nevěděl, co to vlastně řekl. Vymluvil se jen na to že to šlo z jeho mysli a jeho srdce samo od sebe. Což mu ku podivu všichni věřili. Najednou se skalní strop podzemní chodby zřítil k zemi. naštěstí všichni stačili včas uskočit, takže nikdo nezahynul. Všichni ale byli dost vyděšeni. Po chvíli se ozval strašný řev. Sibara se zaposlouchala do toho nesnesitelného hluku a rozpoznala hlasy, které už ani nedoufala, že je někdy uslyší. K zemi se začalo něco snášet. Nejprve byli viděny jen chodidla, které byly doplněny ostrými drápy. Najednou bylo spatřeno mohutné tělo které tvořilo dvě obrovská křídla. Nakonec byl zpozorován velice mohutný drak. Všichni elfové hbitě vyskočili na nohy a na draka mířili svými zbraněmi. Několik z nich na něj vystřelilo, ale drakovi to nějak neublížilo. Perandosové vyděšeně pobíhali. Začali se schovávat kde jen bylo možno se schovat. Sibara v drakovi poznala Targuse. Ze začátku byla velice potěšena jeho přítomností, ale na druhou stranu ji to velice překvapilo. V jeho řeči na něj začala opět promlouvat. Samozřejmně ji nikdo nedokázal rozumět. Ale elfové kupodivu jejich rozhovoru dokonale rozuměli. Zaposlouchali se proto do něj a velice poslouchali slova, které mezi nima proplouvali.,,Kde ses tady vzal, jak si nás vůbec dokázal najít?´´ Targus se na ni udiveně podíval při jejímu diveném dotazu.,,Cožpak jsi mně nevolala o pomoc?´´Sibara jen zakroutila hlavou a otočila se k Tritonovi a ten jen valil oči. ,,Co se na mně tak díváš, já jejich jazyku nerozumím.´´Sibara s ním ale nesouhlasila.,,Musíš jejich jazyku rozumět, když si jej dokázal zavolat.´´To Tritona tak trochu vyděsilo. Gordelan se na něj podíval vyčítavým pohledem a pak mu na to jen řekl.,,Takže ty dokážeš rozmlouvat s draky a ani jsi se neobtěžoval nám to říci?´´Triton na něj jen křikl. ,,Ty ses mi taky ve všem nesvěřoval, tak proč bych se mněl svěřovat zrovna já tobě.´´Sibara jej však zastavila.,,Jemu si svěřovat nemusel, ale mně jsi to mohl říci.´´,,Jenomže já jsem to nevěděl, nikdy jsem to nezkoušel. Vím to teprve několik vteřin, tak jak bych o něm mněl něco vědět.´´Targos se je snažil uklidnit se slovy.,,Nezlob se na něj Sibaro, on přece za nic nemůže. Nemůžeš mu to přece vyčítat, zavolal mně na pomoc svou řečí a tak jsem tady. Jak bych vám jen mohl pomoci?´´Pead k drakovi přistupoval velice opatrně a chtěl se jej špičkami prstů dotknout. Targos si toho povšiml a zařval na něj velice ostrým hlasem. Pead strachy uskočil.,,Mohl by toho nechat, není mimo to nějak příjemné.´´Poprosil Sibaru se slovy a ta to Peadovi přeložila tak, aby to dokázal pochopit. Pead pro svou bezpečnost stáhl veškeré elfy z dosahu a nařídil jim, aby složili veškeré své zbraně. Ti však byli doslova nabušeni obrovskou silou, že by dokázali ublížit i samotnému Peadovi. Raději je nechal na pokoji a počkal do chvíle, kdy se uklidní oni sami. Nevěděl přesně kdy to bude a tak v poklidu dále vyčkával. Naštěstí po značně dlouhé chvíli se veškeří elfové uklidnili. Jenom perandosové byli pořád roztržití a tak se raději drželi od draka stranou. Sibara k drakovi opět promluvila, protože si nebyla jistá, zda toho bude Triton opět schopen. Moc dobře věděla, že to vykřikl z čirého zoufalství. ,,Potřebovali bychom se dostat tam k tomu jezírku, jenomže tam jsou nějací gertalagové.´´Targus se podíval směrem, který mu prstem ukazovala a vypravil se tam.,,Dávej pozor Targusi, něco by ti mohli udělat. ´´ Targus nad tím jen mávl ohonem a vydal se k jezírku. Jakmile k němu dorazil, rozhlížel se kolem sebe. Kde nic, tu nic. Jako by tady bylo mrtvo, ale i tak byl velice ostražitý. Nakonec s uklidňujícími slovy zavolal ostatní. Ti jen ztěží zvažovali situaci, zdali se k jezírku mohou vůbec vypravit. Pead na ně hleděl a snažil se jej zastavit, ale nebylo to nic platné. ,,Jako by snad věřili spíše tomu drakovi, než nám.´´Pomyslil si a otočil se k nim zády. Triton nakonec souhlasil s tím, že se k jezírku vypraví, aby se mohli jen trochu svlažit. ,,Pro jistotu si ještě připravte meče.´´Řekl jim, když jejich kroky pomalu směřovali k Targusovi. Trijan se na Peada podíval a pak jen mávl rukou. Jako by snad Peada nikdo neposlouchal. Nic jim však nevyčítal a nechal je svobodně rozhodnout. Všichni se pomalu přibližovali k jezírku, když se Melanda a Marie dali do křiku. Sibaru to velice vyděsil a snažila se jej obě nějak uklidnit. Houpala je, ale nezabíralo to.,,Co se děje?´´Zeptal se Triton, když uslyšel křik. Sibara mu ukázala plačící děti a ten si jednu z dívek k sobě přivinul. Targus začal být nervózní, když zaslechl křik dívek. Vysvětlil Sibaře, že by jej mněla co nejdříve uklidnit, jinak se něco může přihodit. Sibara to chápala a tak dělala co mohla. Dívky ne a ne uklidnit. Vypadalo to, jako by snad něco cítili. Nějaké nebezpečí, který žádný z nich nedokázal vůbec zaznamenat. Triton s velkou opatrností nabíral vodu do měchů, které sebou v daný okamžik mněli a stačili si na cestu vzít a které našli roztroušena na zemi, ještě dřív, než byli uvězněni. Sibara v náručí pevně svírala obě dívky. Trijan se zase kolem sebe rozhlížel a v ruce pevně svíral svůj meč. Také Gordelan byl velice ostražitý a nic mu neuniklo. Pead je jen z dálky pozoroval a čekal, co se bude dít. Po gertalogech nebyla ani stopa, ani zmínka o jejich přítomnosti. Targus však po chvíli najednou zneklidnil.,,Co se děje?´´,zeptala se jej Sibara velice ustaraně.,,Mám takový zvláštní pocit, že se něco stane.´´Sibara na něj vyděšeně pohlédla a pak se jej zeptala.,,A co by se nám mohlo stát, nestraš mně.´´Targus na ni vystrašeně pohlédl a chtěl něco říct.,,Víš, já.....´´Najednou se odněkud ozval strašný řev. Podle toho, jak elfové dokázali rozeznávat řev gertalogů a jiných ras, tak tenhle byl dočista odlišný než jaký oni znali.,,Co se to děje?´´Zeptala se Sibara Targuse, ale ten mlčel. Jeho obličej se zkroutil a vypadal velice rozzuřeně. Do tváře se mu valila krev a on zrudl. Jako by se chystal na boj s nějakým nepřítelem. Sibara jej oslovila ještě jednou, ale ani tentokrát nedokázal zareagovat. targusovi se velice ostře pohnul konec jeho ocasu a on strnul. Hluk najednou začal zesilovat. Triton a ostatní v něm rozpoznali řev draka. Toho se velice obávali. Targus byl od pohledu velice ostražitý a skoro vůbec se nepohnul. Trijan najednou zbystřil. Nad nimi se rozdmul strašný vítr a byl velice silný. Řev byl stále silnější a mocnější. Všichni se ihned začali schovávat jen elfi zůstali na svých místech a dívali se, kde se co objeví. Všude kolem nich začalo být velice nepříjemné teplo. Z vrcholku stropu se objevil nečekaně plamen ohně. Najednou všichni zpozorovali dračí končetiny a velmi tvrdé tělo. Tělo draka bylo potaženo smaragdovou kůží doplněnou velmi tvrdými šupinami. Ve chvíli, kdy targus zpozoroval neznámého draka, okamžitě po něm vystřelil. Začal vypouštět obrovské množství ohně, ale nějak to nepomohlo. Drak se nakonec dotknul země a Targus byl kolem něho obmotaný celým tělem. ,,Mead de fales Targus.´´Zařval drak velmi mohutným hlasem, což každého velice ohromilo. ,,Aet geas Hass.´´Oslovil jej Targus silným a mohutným řevem, ale Hass se ani nepohnul. Svůj pohled Hass vrhnul na schovaného Tritona za velkým kusem stropního balvanu. Triton neměl odvahu vylézt ani potom, co na něj Hass nezkrotným hlasem plivl malý obláček ohně. Triton od nažhaveného masivu skály s velkým křikem uskočil až upadl na záda. Svýma očima pozoroval mohutného smaragdového draka, který se zdál být o něco větší a mohutnější, než byl Targus. Targusovy safírově modré oči hleděli na drzého Hasse, který svou velkou troufalostí mohl vzbudit pozornost u gertalogů. Sibara velmi pomalým a dlouhým krokem pomalu přistupovala jak k Targusovi, tak k Hassovi. Na Targuse dokázala promluvit, ale Hasse se velice obávala. Sibara se tedy opatrně Targuse zeptala, co je to za draka. Targus jen pohodil hlavou a zlým pohledem se na Hasse zadíval. Sibaře nic nechtěl ze zlosti říci.,,No tak, Targusi, řekneš mi co se děje, nebo ne.´´Targus jen zlostně máchl ocasem, až to Sibaru odhodilo stranou. Melanda i Marie ji vypadli na zem, ale velký náraz žádná z nich neutrpěla. Sibara upadla do bezvědomí. Trijan to vše se strachem pozoroval a velice opatrně se pro svou sestru a sestřenici plazil. země byla velice chladná a tak nebylo divu, že jim občas projel mrazivý dotek. Kolem nebylo slyšet nic víc než strašlivý Targosův hněv. Trijan nic z toho co se stalo nechápal. V přítomnosti Hasse se Trijan cítil velice neklidný a vystrašený. Hass mu naháněl tak velkou hrůzu, jako by byl v přítomnosti samotného Rexona. Jeho strach se začal stupňovat natolik, až ze sebe vykřikl něco, co nikdo z nich vůbec, ale vůbec nečekal. ,,Nae, nae, nae de tofole. Kere mia de boar wer.´´Hass a Targus se otočili směrem k schovanému Trijanovi a jejich kroky směřovali právě k němu. Gordelan se za nima jen ohlédl a chtěl je zastavit, aby Trijanovi nic neudělali a učinil to právě včas. Hass se na Trijana chtěl vrhnout a zabít jej. Téhož činu byl schopen i Targus, což Tritona velice znepokojilo a dostal veliký strach. Pead, který s nima značnou chvíli nemluvil vyběhl k drakům a postavil se před Trijana, aby jej ochránil. Triton vůbec nerozuměl tomu, co jeho syn právě řekl, ale Pead mu to po jeho naléhání přeložil. ,,Vystupte, vystupte, vystupte mocnosti pekelné a odvalte své hroby.´´Těchto slov se Triton velice vyděsil, až jim projel mrazivý pocit. Z čela mu stékal chladný pot a v jeho tváři vyrašilo hned několik vrásek. V jediný moment se země opět začala třást. V ten stejný moment se ze svého otřesení probrala také Sibara, která nevěděla, co se stalo. Jakmile ji to Triton všechno řekl, velice se na Trijana obořila, ale na druhé straně mu nic nedokázala vyčítat. Svýma modrýma očima Sibara pohlédla na Hasse a z jeho postavy usoudila, že se jedná o opravdu velmi dokonalého draka. Sice to nemohla posoudit z lidského nebo jiného pohledu, ale Targus mu nesahal skoro ani po paty. Na mysl ji připadlo hned několik nesouvislých otázek, které ve značné míře proplouvali jejíma myšlenkama a zase je vypouštěla ven z hlavy. Pead po chvíli jeji myšlenky zaznamenal a chtěl sám něco říci, aloe na to už se začal ozývat velký řev Hasse, který by jej sotva připustil ke slovu. Velmi otřesený elf se podíval na ostatní a pak svůj zrak upřel na Gordelana. Ten svůj pohled od Peada odvrátil a zadíval se ke stropu jeskyně, který byl ve velké míře popraskaný. Doufal, že se tento masivní kus skály neodlomí a nezpůsobí celé zasypání podzemních chodeb. ,,Bum´´.Ozvalo se z jednich míst, které se táhly podél pravé strany. Tento zvuk se ozval ještě několikrát a postraní zdi se začali drolit. Vytvářeli se pukliny a mírné větrací škvíry doplněny tepelným chladem. Všichni se velice ulekli a na oba draky, kteří nehybně a v klidu stáli uprostřed elfího shromáždění. Trijan se stále nemohl vzpamatovat z toho, co před několika minutami vyslovil. Za prasklinami se ozýval strašlivý hluk. Ostatní se raději drželi zpátky až na Tritona a Trijana, kteří okamžitě vytasili své dlouhé a ostré meče. Elfům se naježili jejich sametově jemné podlouhlé vlasy zapletené do copu ozdobeny zlatem. Najednou se v nich hromadila velká síla, která se vlila do jejich rukou. Všichni do jednoho vytasili své luky a vložili do nich své ostré šípy. Napnuli a zamířili své šípy do míst, které vytvářeli jakýsi půdorys otvoru, odkud se hluk ozýval. Za zdmi se něco hýbalo a velkou silou bušilo do stěn. Zdobena stěna různými motivy a texty cizího jazyka se pomalu ale jistě začala drolit, až se sesypala úplně. Do chodby vtrhlo několik gertalogů. Svými ostrými zbraněmi zaútočili na Tritona, Trijana a elfy, které okamžitě zpozorovali. Perandosů si ani nepovšimnuli. Byli velice dokonale schovaní, nic jim tudíž v daný okamžik nehrozilo až na jejich strach, který se projevoval pronikavě tenkým hlasem. Jeden z perandosů to už nedokázal potlačit a velice pisklavým a pronikavým hlasem na sebe upozornil. Všichni jej okřikli aby byl zticha, ale už bylo pozdě. V místech, kde byli skryti se vřítilo asi dvacet gertalogů. Svými lesklými zbraněmi obklíčili snad veškeré perandose. Nebylo možnosti úniku. Targus a Hass se začali v danou chvíli zmítat a máchat mohutnými ocasy doplněny trnovým ostřím. Triton a Trijan svými meči odráželi každý útok, který byl od gertalogů vyslán. Gordelan už nebyl schopen unést tu sílu gertalogů a ze svých úst vykřikl.,,Vii meid Saatana laste silmade.´´V daný okamžik po těchto slovech se ze všech gertalogů vytratila jejich nepřekonatelná síla a ze svých rukou upustili velice ztěžklé zbraně. Gordelan se k nim přiblížil a gertagosové udělali ze svého strachu krok zpět. Jako by z něčeho snad měli strach, protože přes jejich vysoká těla vyvěrala stříbrná krev. Nikoho z nich by nenapadlo, že tohle kdy v životě uvidí. Na daných místech, kde gortelagové stáli se okamžitě vytvářeli stříbrné prsteny pokryté jejich znakem tvořený jelení hlavou obtočenou hadem. Gordelan k ním promluvil velice prazvláštním jazykem, který nedokázali identifikovat ani elfi. V podstatě jemu nikdo nedokázal rozumět. Na gertalogy to však mnělo značný účinek, protže jejich úmysly, ublížit někomu z jeho přátel se rázem změnily. ,,Tunnista omalu´´u´´asaamist.´´Kui te meile kahju, et sa teaksid viha ja voimu voimas ring.´´ Geratlogové po těchto slovech vůbec strach nedostali, jelikož se už několikrát s Rexonem setkali a dokonce s ním bojovali po jeho věrném boku. Co však bylo jejich překvapení, když je Rexon dokázal zavrhnout a nepřiznal jim to, co jim náleželo. Od těch dob už nemysleli na nic jiného, než jak se dokonale pomstít Rexonovi a tudíž mu oplatit stejnou mincí, která mu byla předurčena. Gordelan k nim promluvil ještě v několika větách cizím jazykem a pak se otočil k samotnému Tritonovi, který na něj hleděl s otevřenou pusou.Perandosové nakonec svůj strach a pronikavý hlas uklidnili a ze svých skrýši vylezli. Postavili se před elfy a čekali, co se bude dít dál. Nikdo se ani nepohnul, ani nevydal jedinou hlásku, dokud si hlavní slovo nevzal v daný okamžik Pead. Elfové ani v nejmenším netušili, zdali chce promlouvat k nim a nebo k někomu jinému, ale vše nasvědčovalo tomu, že svoji řeč namíří na Targuse a Hasse. Podle chvíle, která uběhla k nim mluvila poměrně dlouze a oni jen souhlasně přikyvovali. Nedokázal jim odepřít činy, které pro ně v dávných dobách učinili a tak se jim tímto způsobem přede všemi uklonili a chtěli odejít a nechat Tritonovu rodinu a ostatní samotné. Jenomže než stačil kterýkoliv z elfů učinit byť by jen jediný krok, Sibara je zastavila s prosebnými slovy. ,,Naše cesta je už velmi dlouhá a strmá. Zažíváme ty nejhorší chvíle, který si kterýkoliv člověk, nebo dokonce elf dokáže byť by jen na malý okamžik představit.´´,,Ale Sibaro´´,chtěl ji Pead zastavit v jeji srdceryvné řeči.,,Jenomže je toho na nás moc. Na naše záda nám silným dechem funí samotné Rexonovo vojsko. Moje dvě sestřenice se proti mně a moji rodině postavili zády a vytasili na nás ty nejostřejší zbraně. Nebyly to jenom slova, se kterými nás uráželi a ponižovali před sebou samými, ale vstoupili do rolí, jakýchsi nekontrovatelných tyranek.´´Triton a Trijan s ní museli souhlasit a také oni chtěli, aby je nikdo z nich neopustil. Nakonec k Peadovým elfům promluvil také Triton a Gordelan vedle něho jen tak postával.,,Abychom dokázali porazit Rexonovo vojsko, potřebujeme značnou sílu přátelství a tu jste tady před námi dokázali. Neodvracujte k nám svůj pohled a pomozte nám zničit veškeré zlo, které na tomto světě je.´´Targus a Hass jen v koutě polehávali a pozorovali Tritona jak velice upřímně a promlouvá k tak velkému zástupu lidí. V jazyce, kterému dokázali rozumět jenom perandosové promluvil jen a pouze Gordelan. Těm se zprvu nechtělo účastnit se takové výzvy, jaká jim byla předložena. Hodlali se stáhnout do pozadí a vypadat tak jak zbabělci, kteří si potřebujou jen zachránit své mizerné životy. Každý perandos hleděl na druhého a rozhlíželi se kolem sebe. Všichni netrpělivě čekali, jaký krok v takové situaci asi udělají elfové, ale nic se doposud nedělo. Podle toho, jak to vypadalo venku po dlouhé době spatřili blížící se mraky, které přinášejí blahodárný déšť. Osvěžující vánek se táhnul jasným nebem , které bylo dokonale viditelné. Slunce pomalu začalo rozlévat svou jasnou záři po nekončícím nebeským pásu. Každý, na koho dopadala byť by jen jediná kapka vody, hledal nějaké místo, kde by se mohl ukrýt. Ale v takové situaci, ve které se každý z nich nacházel, déšť doslova přivítal. Kapky vody se odráželi pod stojícími těly, které se v rytmu deště pohybují a očišťují se. Targus a Hass se před deštěm na druhou stranu schovat potřebovali. Nepřejícné kapky by dokázali vyhubit zdroj ohně, který každý z draků mněli. Byla jen jediná možnost, jak se draci mohli postavit svému strachu s uhašení jejich ohně. Venku se najednou rozpoutala velká bouře a vzedmul se mocný vichr. Se všemi to házelo ze strany na stranu a několik perandosů bylo zahnáno silným poryvem do koutů. Targus dal pokyn Sibaře, ať triton vytáhne svůj prsten a předá jej jí. Sibara vykonala to, o co ji Targus požádal a mněla co dělat, aby se k Tritonovi vůbec dostala. Svými nohami byla zapřena do země a svou tvář si chránila před poletujícím kamením. Trijan byl velmi pečlivě uschován za hromadou sesutých kamenů a u sebe mněl jak svou sestru, tak i sestřenici. Obě dvě velice plakaly, ale co mněli v takové situaci dělat. Jejich hluk byl přikryt nárazovým větrem, který se valil přes rozbořený strop chodby. V momentě, kdy se Sibara dostatečně přiblížila k Tritonovi a chtěla si mu říci o prsten, vůbec ji neslyšel co všechno říkala. Nakonec došel k závěru, že bude zajisté chtít prsten a tak po něm sáhl. Jakmile prsten nahmatal svými prsty, sevřel jej a pevně jej uchopil. Jakmile Triton natahoval svou pravou ruku s prstem k Sibaře, bouře se trochu uklidnila, ale pršet vůbec nepřestalo. Sibara rozevřela svou dlaň a pevně svírala prsten, který ji Triton předával ze své dlaně. Sibara se podíval směrem k místu kde leželi na zemi Targus a Hass a hluboce se jim zadívala do jejich očí. Začala se velice soustředit a síla všemocného prstenu proudila na ně a odbourávala tak jejich strach a obavy. Prsten ihned začal působit v místech, kde mněli draci zdroj ohně a tak už mohli vylézt ze svých úkrytů a nemuseli se bát sebemenších kapek vody. Oba proto roztáhli svá mohutná křídla a Tritonova rodina se tak pod ně mohla schovat před deštěm, který doposud nebral konce a zdálo se, že tak brzy neskončí. Na druhou stranu se nezdálo, že by elfům déšť nějak vadil a ještě se na něm vystavovali. Déšť jim v dodával dávně ztracenou energii a čarovnou sílu, kterou každý z nich potřeboval. V rytmu deště vydávali nějaké zaříkávadla a nesouvisle znějící věty. Nikdo je v tom dešti neslyšel a tak se nikdo nemusel doprošovat pravému znění jejich jazyku. Pead se k tomuto vzývání také připojil a brzy každý z nich nabral tak velkou sílu, která už nikdy nemohla vyhasnout. Venku se už začalo smrákat a déšť ne a ne ustat.,,Kdy tohle jenom skončí´´,pomyslel si v duchu Trijan, kterému to už začalo lézt krkem. Sibara si zase dělala starosti o to, aby obě dívky příliš nenachladli v tom chladném větru. Dělal všechno proto, aby je mohla zahřát svým tělem, ale bylo toho poměrně málo. Zdaleka to nestačilo na to, aby obě dívka dokázala udržet v teple. Triton si dělal starosti zase s tím, jak se odsud vlastně dostanou a pak mu to došlo. Zaklonil svou hlavu a svým zrakem přelétl po dračích křídlech. Otočil se k Sibaře a pak ji řekl.,,Vím, jak se odsud můžeme dostat, ale nevím, zdali to bude fungovat.´´Sibara chtěla po těchto slovech znát odpověď a taky ji Sibaře Triton poskytl.,,Mohli bychom přece využít draky, ty bys jim přece něco mohla říci ve svém jazyce, aby tomu právě dokázali rozumět.´´Sibara zprvu nechtěla draky nějak obtěžovat svými požadavky, ale když zvážila dobře situaci, ve které nyní byli, nezbývalo ji nic jiného, než se k nim obrátit s prosbou. Přistoupila proto blíže k Targusovi a oslovila je s vlídnými slovy. Targus pochopil, že jej Sibara o něco žádá a tak si jeji prosbu vyslechl. Když jej poprosila o pomoc , bez jakéhokoliv zaváháni souhlasil. Sibara se také podívala na Hasse a ten ničemu nerozuměl. Jakmile mu však Targus vysvětlil okolnosti ve kterých se nacházela Tritonova rodina, souhlasil s tím, že jim pomůže. ,,Dobrá tedy mile rád Vám pomůžu a přidám se k Vaši záchraně. Pokusím se Vás co nejdokonaleji ochránit před Rexonem a jeho stoupenci. Na oplátku však za to něco budu chtít.´´Targus moc dobře věděl, že mu nemá věřit a proto s jeho připojením zas až tak moc nesouhlasil. Sibara však jeho myšlenky odvrátila a zeptala se jej, co by za to Hass mohl chtít. Hass se zamyslel a pak ji na to jen odpověděl.,,Budu chtít něco, co máš a nemáš. Koho neznáš a zároveň znáš.´´To byly jeho poslední slova a nakonec se odmlčel. Targus vůbec nerozuměl jeho hádankám a Sibara se jej snažila rozluštit. Vůbec na to nemohla přijít a neustále ji to vrtalo hlavou. Brzy na to však zapomněla a oni se rozhodli, že se odtud pokusí dostat pomocí draků. Gordmandosové, elfové a gertalagové však s nima jít nemohli. V chodbě mněli svá poslání, která museli dodržet a tak se s nima museli chtě nechtě rozloučit. Sibara na ně naléhala, ať se k nim připojí a pomohou jim tak zastavit skřeta. Oni však jejich společnost museli odmítnout. Než to však stačili učinit, vystoupil každý z jednoho rodu, aby pronesli svou poslední řeč a tak je jen trochu dokázali povzbudit. Z elfů jako vždy vystoupil Pead. Z gertalogů neměl nikdo tak velkou odvahu, aby dokázal promluvit nějakou vážnou řečí. Nakonec se z davu vynořil mladý Narass a od gertalogů vyšla vůdkyně jménem Nandresja. Každý z nich promluvil svou řečí, takže tomu jen málokdo dokázal porozumět. Vše však nasvědčovalo tomu, že s nima mohou kdykoliv počítat a že se kdykoliv postaví Rexonovu vojsku a celých pekelných stvoření. Pead jejich přísahu jen potvrdil se slovy.,,Až nastane den, kdy budete potřebovat někoho z nás, stačí, když pevně uchopíte tento mocný náramek.´´A svou pravou ruku před nima rozevřel. Byl to ten nejkrásnější a nejúchvatnější symbol jejich věrnosti a odhodlanosti. Sibaru to velice dostalo, takže se malém pustila do pláče. Nakonec ji jeji touha plakat opustila a velice jim musela poděkovat. Jejich věrnost byla uvítaná ja u Tritonovy rodiny, tak u samotných draků, kteří jejich slovům moc nerozuměli, ale dokázali jejich chápáni rozeznat. Kolem náramku se rozestoupili jak Narass, tak i mladá a okouzlující Nandresja. Každý z nich se dotknul prstem náramku a stále něco opakovali, až najednou začal zářit oslnivou zelenou záři. Brzy v něm byla taková síla, kterou by dokázali přivolat nejenom je, ale i jiné rasy z tohohle světa. Mohli by povolat i mikradose, kteří svou přísahu do něj vložili ji před několika staletími při jeho samotné výrobě. Jejich náramek je velice mocná zbraň a nic by mu nedokázalo odolat. ..Musíte jej však dobře ochraňovat, aby se nedostal do skřetových rukou, to by pak znamenal konec celého světa a to by si nikdo z nás asi nepřál.´´Trijan se už dávno vyškrábal na Targuse a čekal, až se k němu přidají i jeho rodiče spolu s Gordelanem. Sibara se ještě se všemi rozloučila a přistoupila společně s Tritonem k jednomu z draků. Gordelan přistoupil k Targusovi a velice opatrně se na něj vyhoupl. Posadil se hned za Trijana a pevně se chytil, i když nebylo čeho. Targus na ně jen křikl. ,,Oleskelu. ´´Trijan ani Gordelan mu nerozuměl, ale Sibara jim to přeložila. Nakonec oba dva pochopili, že se mají držet.,,No jo, řekl ji na to Gordelan, jenomže čeho se máme vlastně držet. Trijan jenom pokrčil rameny a zachytil se Targuse kolem jeho ostrého krku. Sibara a Triton se usadili na Hasse a k sobě přivinuli jak Melandu, tak Marii. Hass sice sebou nervozně házel, ale Targus jej nakonec uklidnil. Oba draci začali mávat křídly, až se začal zvedat silný vítr. Gertalagové, perandosové a elfové museli ustoupit, aby je silný vítr zas nějak moc neodhodil. Nakonec se s mocným řevem oba draci vznesli do vzduchu s osobami na zádech. Brzy oba dva draci zmizeli z dohledu a chodba se jako očarovaná vrátila do původního stavu. Po prasklinách na stropě nikde nebylo ani vidu. Nakonec se všichni rozešli do míst, odkud přišli.